NAPSALI O NÁS: Elegantní dřevěná chata stojí v les

Samota není v tomto místě pouhý pojem. Nejbližší obydlené stavení je vzdáleno kilometr, hospoda asi čtvrthodiny pěšky. To architektu Tomáši Blahovcovi a jeho rodině maximálně vyhovuje. I když nejsou s manželkou zrovna „zálesácké“ tipy, rozhodli se pro život v klidu,l zeleni a bez stresu. Dnes místo aut vídají před okny srnky a když je tma, tak je tady černočerná....

„Máme malou dceru, proto jsme začali hledat místo poblíž Plzně, kam bychom mohli jezdit třeba i ve všední den po práci. Nakonec jsme našli pozemek, který není oplocený a nenachází se v chatové osadě, což jsem si přál. Autem jsme tu za dvacet minut, vlaky na trase Plzeň – České Budějovice sem jezdí také docela často. Žena sem někdy o víkendech zajíždí s kamarádkami a dětmi, někdy tu pobýváme celý týden. Dokonce jsem si pořídil i rybářský lístek, abych mohl relaxovat u rybníka“ .

Na pozemku stála chata, kterou architekt Blahovec od základů přestavěl. „Je to dnes dřevostavba, pro niž jsem použil moderní technologii, kterou se v současnosti staví rodinné domy. Stavbu lze považovat za nízkoenergetický dům, který vytápíme krbovými kamny a můžeme ho používat celoročně,“ vysvětluje nadšený „chatař“, který ovšem své lesní bydlení pojímá zcela moderně.

Chata o rozměrech osm krát šest metrů je citlivě zakomponována do prostředí, s nímž ji doslova propojuje rozlehlá terasa a velká francouzská okna. Nábytek a vnitřní zařízení je záměrně jednoduché, aby nezastiňovalo dominantní materiál – dřevo – a také okolní přírodní kulisy. K nim patří i zahrada, kterou dostala na starost architektka Kateřina Karasová. Od majitelů měla jednoduché zadání: „vytvořit zahradu tak, aby ani nebylo vidět, že je to zahrada a ne les.“

Lesní zákony

„Práce na této zahradě mě utvrdila v tom, že přírodním podmínkám se nevzdoruje. Je jasné, že v prokořeněném prostoru pod vzrostlými stromy se budou dosazené rostliny trápit, kde je stín, je prostě stín. A větev sem zavátá z lesa může kdykoliv zlomit vysazený keř. V zimě zase přijdou srny ochutnat, co vykukuje nad ochranná pletiva. Tak to prostě je,“ konstatuje Kateřina Karasová a pochvaluje si, že vůbec není marné, když čas od času architekt neprosazuje vlastní nápady, ale spíš se přizpůsobuje přírodním zákonům. Přesně to totiž tady udělala. „ Je náročné, ale očistné, když se architekt čas od času musí upozadit a uvědomit si, že někdy je přínosnější udělat méně, nebo dokonce nic.“

Chata je otočena čelní prosklenou stěnou a rozlehlou terasou k rybníku, tedy na jihozápad. Hned pod schody z terasy vytvořila architektka vyvýšený bylinkový záhon, který je snadno přístupný z kuchyně a nabízí zajímavé suroviny k vaření. To je ale první a také poslední záhonek, který tady najdeme. Všude okolo je už jen trávník, keře, stromy, rostliny...
Zahrada je vymezena na jedné straně přirozeně rybníkem a potokem, na její další hranu pak architektka vysázela linii trnek, které časem vytvoří neprostupnou hradbu, jež by měla poskytnout obyvatelům domu větší pocit bezpečí a také intimity. „K rybníku jsme postavili lavičku z březové kulatiny a k potůčku můstek ze smrkové tyčoviny, čímž vznikl prostor pro odpočinek – chcete-li i meditaci.“

Venkovního posezení na terase ochránila před pohledy i větrem zase pásem živého plotu z červenolisté varianty dřišťálů, které ovšem - jak s potěšením kvituje - ve zdejším polostínu nabývají zajímavých zeleno-měděných odstínů. Dominantou této střední části pozemku je muchovník – vyšší keř s výrazným kvetením a jedlými plody.

Vnitřní výsadbu zahrady tvoří různé domácí i zdomácnělé rostliny jako lísky, zlatice, dříny, svídy, janovce, kaliny a botanické růže. Mezi tím se vyskytne i pár „exotů“ jako kalina svrasklá či kalina Carlesiova. Dále popínavky, které milují ptáci a vytvářejí si v nich úkryty, či sbírají jejich plody – tedy opletka, přísavníky, břečťan, akcie nebo réva vinná.

„Rovněž jsme ponechali a vysadili některé plané rostliny. Mnohé plevele jsou totiž krásné, jiné chutné, další přitahují včely,“ doplňuje architektka. Pěšiny okolo chaty vyznačila kamennými „šlapáky“, stejně jako cestičku rybníku, u nějž vytvořila ohniště a sezení ze zapuštěných balvanů. „Bydlení v přírodě má i své nevýhody, což v tomto případě představují hlavně klíšťata. Proto jsme oproti původnímu návrhu rozšířili plochy na hraní vysypané kačírkem, aby pobyt byl bezpečnější hlavně pro děti.“ Součástí divoké zahrady jsou také dvě hřiště – jedno s prolézačkami a skluzavkou, druhé s houpačkou a trampolínou.

Chvála divočiny

„Divoká zahrada - neboli přírodě blízká či třeba trvale udržitelná zahrada je koncept, který je mi nejbližší. Principy, na nichž je taková zahrada vytvořena, i kdyby neměly jiné přínosy, podstatně usnadňují také její založení i péči o ni,“ říká Kateřina Karasová, která se dnes už na divoké zahrady specializuje. K této metodě dospěla postupně, kombinací konvenčního zahradně-architektonického vzdělání, znalostí alternativních postupů, pozorováním a také ženskou intuicí. „Nejraději ale ve svých návrzích spojuji divoké se špetkou formálního, jako jsou třeba stříhané živé ploty nebo rovné – tedy v přírodě neexistující – linie výsadeb. Žádná zahrada totiž neexistuje jen sama o sobě, vždy se k něčemu vztahuje – k domu, krajině, okolním zahradám.“

U chaty manželů Blahovcových se les doslova vkrádá až ke dveřím. On je v prostoru dominantní, zásadní, což lidé s nadšením respektují. „Ve svém návrhu zahrady jsem les, zjednodušeně řečeno, vlastně jem trochu doladila a zkrášlila,“ dodává architektka. „Někde jsem ho pootevřela, někde lehce zarovnala k pohodlnějšímu pobývání a přidala nové barvy a tvary. Les tak hraje hlavní roli v konceptu celé zahrady.“

Divoká zahrada a chata

Místo: Kamensko, Plzeňsk / Realiazace: 2009 / Investor: Ing. arch. Tomáš Blahovec

Autoři: Chata - projekt, ing. arch. Tomáš Blahovec, ateliér POINT, Plzeň, www.atelier-POINT.com / Zahrada - Mgr. Kateřina Karasová, ateliér zahradní tvorby AvantGarden, info@avantgarden.cz